Manyjak ARO Praha

Výprava do Rumunska 8.-17.října 2004


Složení:

  • Honza Šrajer s Kubou a malým Matějem ARO 324
  • Ropák (Petr) Nissan Patrol
  • Ptáček (Pavel) a Honza II. ARO 243
  • Klára a Michal ARO 242

8.10.04 Pátek
Odjezd z Prahy byl neočekávaně o pár hodin později a finální sraz všech členů výpravy proběhl až v Brně. Po seznamovacím ahoj, ahoj, ahoj jsme vyrazili na tajný dálniční závod mezi kamiony. Vysilující triálek nás donutil složit hlavu v Maďarsku před rumunskými hranicemi.

9.10.04 Sobota
Další den jsme si na hranicích vystáli lehkou frontu a po odbývání rumunských trhovců jsme pro velký úspěch zahájili maraton mezi kamiony. Za pomocí hlášek „dobrý, pojeď“, „pozor, dachna“ a podobně se nám zvedal adrenalin i bez terénu. Nemluvě pak o Ropákovi, který po hlášce „dobrý, je to volný“ v polovině předjížděného kamionu soupeřil s protijedoucím tirákem, kdo bude vytrvalejší. Úcta Ropákovi, přežil to! Konečně tzv. dálnice pro nás skončila, aneb odbočili jsme a kamiony s koňskými povozy jsme nechali, ať se dál vesele rvou o kus vozovky. Konečně tedy prašná cesta pouze pro nás, vyjímaje krávy vracející se z pastvin do chlévů. Netrvalo dlouho a noc nám začala znepříjemňovat výstup do kopců. Ale Honzovi začaly svítit očička a nejen informace do vysílačky jakými rygoly tudy jeli minulý rok prozrazovaly průkopnické nadšení. Konečně ve svém živlu! Hory se však rozhodly, že si je hned první den nepodrobíme, a tak Honza začal řešit prasklou pneumatiku. Ostatní zatím našli loučku na přespání a Honza, Ptáček a Honza II. se podle zářícího ohně dopravili zanedlouho za námi.

10.10.04 Neděle
Ráno nás překvapilo, jak krásný palouk s nádherným výhledem do sousedících kopců jsme našli. Matěj nám ráno zarecitoval ze slabikáře a hurá do terénu. Rygoly, které se netvářily moc jetelně, pokořil jako první Honza, i když s lehkými náklony. Ropák, jak už to bylo skoro po celou dobu výpravy projel v pohodě a na prosbu, ať ho vyfotíme, jsme odvětili že není co fotit. Zato Ptáček nám pózoval statečně a dlouho. V rygolu se opřel o levou stranu a ani váha všech chlapů na jeho kapotě mu nepomohla k popojetí dál. Takže Ropák mohl předvést svůj naviják a odevzdaného Ptáčka vytáhnout. Další část cesty byla příjemná. Občas jsme se zeptali nějakého osla na cestu (viz. obrázek). Po cestě si Rumuni během rodinných pikniků u řeky myli své leštěnkové Dacie. Ještě za světla jsme dorazili na rozlehlejší pláň u rozbořeného domu, kde jsme zabivakovali. V noci však začalo vydatně pršet a někteří se sprchovali rovnou ve spacácích.

11.10.04 Pondělí
Ráno slibovalo nehezké počasí celý den a mokrých věcí bylo požehnaně. Takže hned po zahřátí se něčím teplým jsme odrazili. Po cestě vesnicemi bylo k vidění velké množství pobíhajícího jídla, jako vepřové, krůtí, slepičí, jehněčí a bůhví jaké ještě maso. Ocenění dostaly i dvounohé rumunské kočky. Chvilka studu nastala při projíždění horským městečkem. Nejen že všechny domy čpěly novotou, ale některé vyšly zpod rukou dobrého architekta, takže když Honza poznamenal „rumunský Špindl“, tak má ČR co dohánět. V další vesnici jsme vtrhli do místního obchůdku, kde jsme zakoupili vše potřebné jako pálenku, chleba apod. A důležitá zmínka: Honza budí autoritu již na dálku, a to při průjezdu kamennými serpentinami, kde se jeden Rumun vrhl div ne ze skály, aby mu odklidil kameny před autem. A nebo, že by to dělal kvůli těm cigaretám co dostal? Z vesnice jsme zamířili mezi obdivuhodné skály. Kamenité výstupy byly vyčerpávající, ale vše to bylo zapomenuto krásným výhledem za podpory sluníčka a triumfální jízdou po horních pláních. Někteří machři vyjeli až na nejvyšší kopec, někteří se o to snažili a někteří to raději ani nezkoušeli. A i ten Patrol při sestupu klepal všemi čtyřmi. Na spaní jsme chtěli obsadit nějakou salaš, především pro vlhkost všeho na spaní z minulé noci. Jednu salaš jsme zavrhli kvůli nehezké vizáži, ale zanedlouho jsme toho začali litovat. Mlha, která stoupala z nížiny, nás začala pohlcovat dost rychle. Takže hláška „Dívejte se po nějaké salaši“ byla k úsměvu. Ale za chvíli jsme objevili nádhernou chaloupku, kde po zapálení ohně bylo příjemně a hlavně teplo. Nemluvě o gurmánských jídlech jako opečená slanina a tak. Takže noční salašení nadmíru příjemné.

12.10.04 Úterý
Ráno už nás venku čekala sněhobílá pokrývka a ze salaše se nám pekelně nechtělo. Ale autíčka volala, ať už z nich smeteme nánosy sněhu a rychle polechtat motory. Byli jsme ve vysokých horách a serpentiny se sněhovou, či bahnitou pokrývkou nic moc. Takže po bobové dráze a občas pěkných hupech, které stály za to vyndat i kameru, jsme se spouštěli do civilizace. První větší městečko s pneuservisem jsme využili k opravě Honzovy gumy a koupení tlumiče za velmi dobrou cenu. Dále jsme se rozhodli nepokračovat zpátky, ale přiblížit se po silnici k horám o něco vyšším. Po pár špatných odbočkách jsme se dostali na něco jako silnici a v dáli už viděli obrysy vrcholků. V obchůdku v jedné vesnici jsme posílili zásoby, ač z malého sortimentu nebylo co vybírat. Jen Ptáčkovi moc nevěřili, když chtěl zakoupit rumunské cigarety Karpatia. Bohužel se už začalo smrákat, takže cesty lesem, kde bahna bylo dostatek, nebylo jednoduché projíždět, nemluvě o tom, že některé jen tak skončily. A tak objevitelským způsobem jsme porobili jednu cestu za druhou. Ve finále se ozvaly hladové chlapské žaludky a přehlasovaly tu šanci najít teploučkou salaš výměnou za kus žvance a bivak přímo na místě..

13.10.04 Středa
Matěj rozžehl oheň a vytáhl tatínka ze spacáku za řevu: „Já mám hlad!“. Na řadu přišla i oprava tlumiče, Ptáčkovy sahary, ale bohužel byl dost pozdní odjezd. Poté, co jsme si z cesty odklidili trakař a prokličkovali mezi kmeny dřevorubců, nás zastavili drsní myslivci. Hlasitá řeč a zbraně nás přiměly k vystoupení a prolustrování aut. Ale ani když nenašli žádná ulovená zvířata, pušky a jiné lovecké atributy, nechtěli nás pustit dál. Vypadalo to, že ten nejdrsnější z nich čerstvě vyfasoval jakýsi průkaz, s kterým nám mával před očima. Po dlouhém čekání zaveleli odjezd, ale abychom jim nepláchli, nasedli k Ropákovi do auta. Po pár zatáčkách vystoupili a my jsme uháněli dohonit ztracený čas. Ač se Honza i Kuba snažili navigovat, byla to samá vracečka a zkoušení nových cest. Snad to zavinil Ptáčkův defekt, kdy přední guma nevydržela boční náraz na kámen, ale velitel Honza nadhodil přespání v nedalekém hotelu. Ubytování bylo levné, pokoj hezký a teplá voda byla luxus v který jsme ani nedoufali. Rukama nohama jsme se domluvili na obsahu večeře, pokecali s místními o cenách aut v Rumunsku a Honza nás začal vyučovat rumunská slovíčka. Jídlo se zadařilo, Ursus i Coca Cola chutnala, takže péče o české hosty byla roztomile snaživá. Noc jsme zakončili karbanickým matchem o párátka.

14.10.04 Čtvrtek
Ráno jsme opět vyrazili do lesů a po pár neúspěšných pokusech, kdy cesta končila, jsme se rozhodli popojet o kus dál po silnici. Začali jsme stoupat po asfaltových serpentinách na vrcholek Fagarase a těsně pod ním jsme se zastavili u rozbouřené vodní hladiny místního „moře“, jinak nějaké vodní hladiny ve výšce dvou tisíc metrů, na které vítr vytvářel opravdové mořské vlny. Po návratu k autům Honza nakrmil piškoty dva místní hafany a jelo se dál. Sestoupali jsme do údolí a abychom mohli pokračovat, museli jsme objet ohromnou vodní nádrž. To nám trvalo asi hodinku! Dostali jsme se k hradu hraběte Draculy. Honza, který zde již několikrát byl, poprvé (a zřejmě naposled) svolil, že tentokrát si těch 1500 schodů vyšlápne. Všechny nás při stoupání povzbuzoval malý Matěj, když naše plíce vypovídaly službu. Ale zvládli jsme to všichni, nakonec jsme nahoře dali i zasloužené cigáro. A jelo se dál. Po chvíli se už začínalo stmívat, a tak jsme začali hledat místo na přespání. Projeli jsme vesnicí a vyjeli do kopců. Ale kde nic tu nic, pak nás obklopila tma. Honza se vydal přes nějaké kopečky, aby objel hluboký úvoz. Podařilo se, Patrolu taky, ale Michal měl trochu problémy. Honza šel navigovat a nakonec se po několika pokusech a pořádném rozjezdu taky podařilo. Ptáček to měl horší, jeho civilní pravá přední guma a nepřítomnost uzávěrky o sobě daly vědět. Auto si dělalo co chtělo, při rozjezdu se nedařilo trefit na kopec, párkrát se přetočilo tam kam nemělo a rozježděný terén také nepomáhal. Navíc docela hustě pršelo. Po veškeré snaze ho nakonec povytáhl Ropák navijákem. Před námi se objevila střecha jakési stáje, na jedné straně dokonce uzavřená a s malou vrstvou sena. Dali jsme celty dohromady a po nasycení se, hajdy na kutě. Ropák a HonzaII.si ustlali v autě, Klára také s tvrzením, že moc prdíme a všichni (včetně malého Matěje) chrápeme.

15 10.04 Pátek
Budíček zařídíli místní pastevci, kteří hnali malé stádo ovcí kolem naší salaše. Po snídani jsme vyrazili dál do kopců. Po chvíli Honza našel cestu hlubokým úvozem, ale ve vyjetých kolejích se opřel bokem o okraj a tak jsme za pomoci mačety, lopatky a rýče museli trochu upravit reliéf okolo jeho auta a prosekat cestu dál, pro jistotu jsme ještě trochu zmírnili hloubku kolejí. Nutno přiznat, že vlivem hrubé síly se Michalovi postupně podařilo zlomit jak lopatku, tak rýč, a to dokonce ve dvou místech. Všichni jsme nakonec projeli, odřený lak a jiné drobnosti se ale zadařily. Opět začal výjezd do kopců a hledání cesty k vrcholu. Bohužel ani po několika hodinách naše snaha nebyla úspěšná, a tak jsme se vrátili k nejbližší vesnici a zabivakovali na nedaleké loučce.

16.10.04 Sobota
Ráno si Honza seřídíl „mírně“ hnutou geometrii a vydali jsme se dál. Cestou jsme projížděli rodištěm našich aut, městem Campulung. Poohlíželi jsme se po prodejnách náhradních dílů, ale byla sobota a většinou zavřeno. Až na konci městečka jsme objevili malý krámek. Klára s Michalem zakoupili přední tlumič do páru, Ptáček koupil rovnou všechny čtyři a pár dalších náhradních dílů. Pomalu jsme začínali nabírat směr k domovu. Cestou jsme se ještě zastavili na zachovalém hradu, který patřil německým rytířům z Rosenau. HonzaII. si vyhrál s focením po celou dobu akce a dobře tak, má to v ruce. Bylo již odpoledne, a tak jsme vyjeli směrem domů. Pozdě v noci jsme překročili hranice Maďarska.

17.10.04 Neděle
Byla to příjemná výprava a už teď, poté co všichni dáme auta do původního stavu (přeci jen to pár součástek nevydrželo) se těšíme na další OFFROJD, jak říká Honza.



© 2004 AUTA DO TERENU, webdesign: Charlie